💥Martina investuje deset let svého života do snahy udržet rodinu za každou cenu. A daň za to je opravdu vysoká. Nadávky, ponižování, ztráta sebevědomí i sebeúcty, fyzické násilí. S tím vším se můžeme v knize setkat a garantuju vám, že nejednou pocítíte k někomu upřímnou nenávist.
💥Příběhu samozřejmě nejvíc dominuje právě Martina. Martina ze všeho nejvíc touží po tom k někomu patřit, založit rodinu a tu udržet. Ze začátku jste mírně v šoku, protože Martina se nechá velmi rychle zmanipulovat Petrem a přebírá vinu za jeho skutky. Časem je situace ale mnohem horší. Martina si totiž všechno naprosto jasně začíná uvědomovat, ale nechce se vzdát své největší životní hodnoty – že rodina musí zůstat pohromadě.
💥Z příběhu je vám od začátku jasné, že negativní postavou tady je narcis Petr. A skutečně by si zasloužil ránu pěstí mezi oči. Povaha narcise je u něj velice dobře vystižená, a i když víte, že to, co dělá a říká, je něco, co do jeho povahy zapadá, stejně vás to neskutečně vytočí. V knize je také další toxická postava, a to Petrova matka. Nebudu prozrazovat víc, ale můžu slíbit, že v částech, kde tato paní vystupuje, do sebe naprosto všechno zapadne.
💥Co mě na knize opravdu potěšilo, byly ostatní postavy. Spousta z nich se snažila Martinu varovat, ale víte, jak to bývá – člověk musí sám narazit. Když ale Martina potřebovala podporu nebo ujištění, měla kolem sebe spoustu lidí, kteří stáli při ní, a já jsem opravdu ráda, že v knize nebyla zrada (až na jednu „hvězdu“) i od nich.
💥Autorka mi položila otázku, jak se mi líbil konec. A já si myslím, že lepší být nemohl. Bylo to sluníčkové? Vůbec. Byla poslední kapitola šťastná? Ne, nebyla. Ale ta poslední věta? Ta byla nejlepší z celé knihy.
💥Narcis je jednohubka. Má pouhých 172 stran, a to je to nejlepší, co autorka mohla udělat. Žádná omáčka, příběh krásně plynul. A víte co? Bavilo mě to takhle mnohem víc než ty zbytečně natahované knihy.
💥Děkuji autorce za zaslání knihy. A kdo ji ještě nečetl, tomu můžu s čistým svědomím říct, že by měl.
Napsat komentář