Pravda o Ruby Cooperové – Liz Nugent

🍷 Knihu jsem si vyhlédla, když velmi rychle upoutala pozornost většiny Instagramu a byla velmi sdílená. Bylo tedy jasné, že musím zjistit, jestli je ten hype oprávněný.

🍷 Kromě toho, že se kniha skvěle četla díky krátkým kapitolám, se mi neskutečně líbilo, že se příběh odehrává během dlouhého časového rozmezí. Sledujeme tak životy všech postav od puberty až do jejich přibližně 45 let.

🍷 Dalším velkým pozitivem knihy pro mě bylo, že sledujeme vyprávění z pohledu více postav. Většinu děje pozorujeme očima sester Ruby a Erin. I když je Ruby často popisována jako ta, která stojí ve stínu své sestry, časem zjišťujeme, že její pohled je mnohem záživnější, zatímco Erin je poněkud nudnější postavou. Ke konci se pak přidává ještě pohled Lucy, který mě také fakt hodně bavil.

🍷 Jedinou postavou celé knihy, kterou má smysl nějak hlouběji hodnotit, je pro mě právě Ruby. Dlouho jsem přemýšlela, do jaké škatulky bych ji zařadila, ale vlastně jsem na žádnou nepřišla. Ruby podle mého názoru není geniální postava. Ale jak o ní v knize jednou prohlásí Jack, je nevyzpytatelná. A s tím souhlasím do posledního písmenka. Polovinu knihy máte pocit, že Ruby je přes to všechno, co provedla, hodný člověk, který našel smysl svého života a snaží se o nápravu. To vše jen do chvíle, než vás nechá nahlédnout do svých skutečných myšlenek. Nakonec ale stejně usoudíte, že je to psychopatka. Ostatní postavy, až na Lucy, mě ničím extra nenadchly.

🍷 Co bych knize přece jen trochu vyčetla, je to, že mi v ní chyběl nějaký zvrat. Nemám pocit, že bych během čtení zažila nějaké vyložené překvapení. Děj byl vlastně hodně předvídatelný, a to je podle mě škoda.

🍷 Jaký dojem ve mně kniha vyvolal nejvíc? Že srovnávat své děti a považovat jedno z nich za dokonalé je špatné! Neomlouvá to činy a špatná rozhodnutí, to v žádném případě, ale dokážu pochopit, z čeho všechna ta zášť vlastně vznikla.


Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *