🖤 Vracíme se do světa smrtek a víceméně doplňujeme mezery a sledujeme, co se stalo od konce druhého dílu. Ze začátku také na můj vkus zbytečně skáčeme v čase a chvíli mi trvalo se zorientovat v tom, co se vlastně kdy stalo, ale nakonec se mi to docela podařilo.
🖤 Co mě zde nejvíc zamrzelo, je skutečnost, že opět došlo k rozdělení Citry a Rowana. Stejně jako v předchozích dvou dílech pokračují jejich příběhy téměř až do konce odděleně. Svým způsobem nás ale celou knihou provází jejich touha po bezpečí toho druhého, a vy se díky tomu neskutečně těšíte, až se znovu shledají.
🖤 Máme tady také pár nových postav, které si mě ale vlastně velmi lehce získaly. Vrací se i Greyson, který se mi tady líbil mnohem víc než v druhém díle a kterému jsem velmi přála štěstí. Kdo si mě stále nedokázal získat, byla Munira. Já ji asi dokázala i pochopit, ale byla to tak protivná postava!
🖤 Co mě oproti prvním dvěma dílům opravdu nebavilo, byly takové ty mezistránky na úvodu každé kapitoly. V předchozích knihách šlo buď o deníky smrtek, nebo o myšlenky Nimba. Tady se to ale hodně točilo okolo tonistů a vlastně si z těch úseků ani nic nepamatuju.
🖤 Upřímně se za mě jednalo o skvělé finále. Poprvé jsme více prozkoumávali spolupráci mezi smrtkami a Nimbem. Navíc zde byly takové propletence osudů jednotlivých postav, že mě to fakt bavilo a vlastně to tak nějak i dávalo smysl. Už dlouho se mi nestalo, že by mě v knihách bavilo tolik postav jako v této sérii. A to, jak dopadl smrtka Goddard? Víte, že to pro mě byl lepší konec než nějaký sáhodlouhý boj, který jako zázrakem vyhrají hlavní hrdinové?
🖤 Jsou tam věci, které bych ráda měla jinak? Ano. Ale dostala jsem vlastně to, v co jsem doufala. Bylo to napínavé, promyšlené a propojené. Já jsem s posledním dílem velmi spokojená.
Citro, Rowane, Marie a Michaeli – děkuji za neskutečnou jízdu. Určitě se nevidíme naposledy. 🖤
Napsat komentář